Jsem si jistá, že pokud bych „pravému“ českému učiteli řekla, že běžný český žák má velmi nízkou nebo nemá dokonce  žádnou sociální gramotnost, neuspěla bych. Možná bych byla ze sborovny vykázána se slovy, že čeští žáci jsou přeci velmi gramotní a v porovnání s mnoha ostatními zeměmi jsou na tom velmi dobře. S tímto tvrzením lze ale souhlasit jen z jedné poloviny.

Český žák je sice gramotný, co se znalostí a memorování týče – naučit nazpaměť se dovede opravdu ledacos. Já v tomto článku ale mluvím o sociální gramotnosti, která se opírá o poznání sebe sama; argumentaci; přiznání odpovědnosti za své jednání; empatii a vžití se do situace druhého člověka či odvahu říci, že jsem udělal chybu a nestydět se za toto přiznání.

Čím dál více nejen expertů ale i rodičů se shoduje na tom, že je velmi nutné přizpůsobovat okolním změnám také české vzdělávání, které je již dlouhou dobu ustrnulé na tom samém místě, ze kterého se ne a ne rozhýbat vpřed.  Sociální gramotnost patří k jednomu z bodů, které jsou nutné do školních osnov zařadit. Avšak otázkou zůstává, zda-li jsou čeští učitelé, kteří v tomto systému vyrostli, připraveni dle těchto osnov učit.

Uvedu Vám příklad jedné americké maminky žijící v Čechách, jejíž syn má „pokrokového“ učitele. Tento český učitel o svém učení říká, že jeho přístup buduje v dětech kreativitu. Takže kreativita dle tohoto pana učitele je, že během kreslení rozdá dětem papíry, barvy a přesně jim řekne, co mají na papír nakreslit, kde začít a jaké barvy na tom obrázku použít. Když se nějaký žák vychýlí z těchto instrukcí, je to špatně. Tomuto on říká, že v dětech rozvíjí kreativitu. Americká maminka je ale zděšena. Popsala mi, jak by se v takovémto případě zachoval učitel v USA. Řekl by dětem, ať si vezmou papíry a barvy a ať nakreslí, co chtějí, kam chtějí a jakými barvami chtějí. Žádné odchýlení od zadání zde neexistuje, protože každý žák je jiný, a je tedy naprosto normální, že každý kreslí něco jiného.

V tom je ale ten zásadní rozdíl. Našemu českému  žákovi je přesně řečeno, co, kde a jak má dělat. To ale není kreativita. Tímto se tedy vracím k otázce, zda je běžný český učitel schopen se těmto novým osnovám přizpůsobit. Obávám se, že zatím je u nás jen velmi malé procento těch, kteří například od svých „pokrokových rodičů“ nebo v zahraničí pochytili, co je to sociální gramotnost a kteří tím pádem sociální gramotnost umějí předávat dál. Protože stejně jako moudrosti se sociální gramotnosti člověk bohužel nenaučí.