Proč to, co jinde funguje, u nás nejde?

Čím dál tím častěji se setkávám s rodiči, kteří přemýšlejí o tom, zda jejich syn či dcera psychicky zvládne dostudovat alespoň střední školu v České Republice. Někteří rodiče uvažují o tom, jestli by nebyl lepší individuální plán, kdy jejich dítě chodí do školy pouze na zkoušky; jiní uvažují nad tím, že pošlou svoji ratolest do zahraničí, kde se budou snažit dělat maximum, aby tam zůstala do maturity a v Čechách se již dále nemusela stresovat nesmyslným biflováním věcí se nazpaměť.

Mám dokonce jednoho studenta, který je ve druhém ročníku gymnázia a jeho známky jsou opravdu bídné. Dá se říci, že samé čtyřky a z jednoho předmětu dokonce i pětka. Člověk by si na první pohled myslel, že se jedná o „hloupého“ studenta, který nejspíš nemá ani na to, aby úspěšně zvládl přestup na učňák. Je to ale mylná představa. Tento student je velmi nadaný a chytrý. Akorát mu nevyhovuje český vzdělávací systém a prostě si řekl, že se na to vykašle. Přeskočme to, zda s jeho „nastavením“ souhlasím nebo ne. Jelikož jsem byla zvědavá, co tohoto inteligentního studenta vede k tomu, že má tak „tristní“ výsledky ve škole, zeptala jsem se ho. Jeho odpověď mě popravdě nepřekvapila. Oznámil mi, že je to učení se nesmyslů nazpaměť, „zamrzlé“ učitelky, které učí stylem 80. let minulého století, nemožnost projevit svůj názor a ve výčtu bych mohla pokračovat.

Je to smutná realita českého školství, které se vůbec neposunulo vpřed. Spíše naopak – posunulo se zpět. Ostatní západní státy se snaží jít s dobou a zavádět to, co v jiných zemích úspěšně funguje. My se pevně držíme našeho desítky let starého sytému a bojíme se jakékoliv změny. Nebo lépe řečeno – změnu prostě chceme. Proč taky, když to „funguje“, že? Během diskusí s učiteli zjišťuji, že si mnoho z nich stěžuje na náš zamrzlý systém, který zaspal dobu. Mnoho českých učitelů dokonce jezdí na různé exkurze do zahraničí, kde jsou studenti spokojení, úspěšní a do školy dokonce chodí rádi. Tito učitelé se tady pak chlubí svými zážitky, jak to bylo úžasné. Ale neopomenou ani zmínit, že u nás by to zavést nešlo. Mají asi pravdu… Aby to u nás mohlo jít zavést, nemohlo by tady učit 90 % stávajících vyučujících, kteří jsou odchovaní v zastaralém vzdělávacím systému. Nešlo by to tady stejně tak, jako tady například nejde prosadit zajímavé architektonické skvosty, s čímž se zde perou úspěšní architekti, když navrhují své projekty. To, co se bez problémů prosadí v jiných zemích, jde v Česku těžko, trvá to léta a často to nejde vůbec.

Z toho všeho vyplývá, že my, Češi, se ohromně bojíme jakékoliv změny. Co kdyby nás ta změna posunula vpřed? Co kdyby nám někdo řekl, že to prostě děláme špatně? Co kdyby tady náhodou pak nebyl potřebný tak ohromný aparát všech těch úředníků, kteří nám tady vládnou pevnou rukou? Co by potom všichni tito lidé dělali? Země, které jdou s dobou, se změn nebojí, naopak – jsou jim otevřené, protože vědí, že beze změn se nic dobrého stát nemůže. My můžeme jezdit na exkurse, za které se vydávají desítky milionů korun ze státní kasy, ale stejně to nepomůže, protože se vrátíme, řekneme, jak to bylo pěkné a pokračujeme ve starých kolejích, protože tak to tady přeci funguje od nepaměti, tak proč se namáhat to změnit.

 

 

 

 

 

2019-03-26T13:50:46+02:00 26.3.2019|