Proč neumíme cizí jazyky?

Vážení studenti,

v několika posledních dnech jsem měla možnost být každý den v jiném českém kraji od Plzeňského, přes Jihočeský až po Jihomoravský. Setkávám se s vámi a mám radost, že mnozí z vás se zajímají o to, kam v životě směřovat. Ano, existují tací, které nic nezajímá, ale světe div se – ti za mnou po prezentacích diskutovat nechodí :-).

Ano, musím uznat, že jsou rozdíly v životech lidí žijících v Praze a těch, kteří žijí v menších městech. Ale to nevadí. Každé město má svůj rytmus, a to je dobře. Jediná věc, nad kterou se dlouhodobě a často zamýšlím a která v České Republice není z nějakého důvodu podchycena, je znalost cizích jazyků. Mnozí studenti žijí v domnění, že dotace 2-3 hodin týdně je dostatečná na to, aby byli v daném jazyce znalí a dokázali plynně hovořit a psát. Bohužel tomu tak není. Studenti v Praze povětšině minimálně jeden cizí jazyk ovládají, horší je to bohužel v městech mimo Prahu. Setkávám se i se středoškoláky, kteří – i když cizí jazyky ve škole mají – nejsou schopni v angličtině nebo němčině reagovat vůbec na nic, a to doslova. Je to smutná skutečnost. Nepídím se po tom, jak vypadá výuka jazyků na těchto školách, to není moje věc. Jen přemýšlím nad tím, jak je možné, že to těm studentům stačí? Velká většina z nich má ve svém životě poměrně vysoké cíle. Já jim to přeji a v kladení cílů jim fandím. Ale k těm cílům patří ruku v ruce i to, že budu schopna minimálně jedním cizím jazykem plynule hovořit.

Ukazuje nám to na jeden fakt. Pokud chceme něco opravdu do hloubky ovládat, nemůžeme se spoléhat na školu, na učitele, na štěstí nebo že to sami nějakým zázrakem pochytíme. Jak je možné, že studenti v jiných západních zemích umí často nejenom jeden, ale i více jazyků? No, odpovědí na tuto otázku je více. Samozřejmě, v mnohých západních školách vyučují lidé, jejichž rodným jazykem je angličtina, španělština nebo jiný jazyk. Dále se v cizích jazycích vyučují i jiné předměty jako je Matematika, Dějepis, Zeměpis nebo Psychologie. Výuka cizího jazyka je pro studenty zábavná už jenom tím, že se slepě neučí slovíčko po slovíčku, ale že jsou nuceni používat různá slova v rozdílných předmětech. Pak to jde totiž mnohem lépe, než když si řeknu, že se teď naučím všechny důležité pojmy v Matematice bez toho, že bych je někdy reálně v praxi potřebovala. No a v neposlední řadě mají tito studenti vlastní motivaci se cizí jazyk učit. Nespoléhají se na „vnější okolí“, ale odpovědnost za vlastní vědění berou na sebe. Vědí, že pokud třeba nebudou ve svém životě studovat / pracovat / žít v zahraničí, tak je šance, že budou se zahraničím nějakým způsobem spolupracovat. A proto musejí již teď něco dělat pro to, aby byli po škole úspěšní a v zahraničí si s ostatními rozuměli.

Když o tom člověk přemýšlí, uvědomí si, že žijeme ve 21. století, kdy je minimálně angličtina brána jako jazyk, který ovládá bez problému každý z nás. Věřím, že se úroveň jazyků v České republice bude postupem času zlepšovat, a i studenti začnou chápat, že pouze oni sami jsou režiséry svých životů.

2018-09-27T16:36:46+00:00 27.9.2018|