IQ versus kritické myšlení

Je IQ a kritické myšlení to samé? Mnoho lidí si myslí, že ano. Lidé se obecně domnívají, že pokud je člověk inteligentní, pokud úspěšně vystudoval jednu či více vysokých škol a pokud má několik titulů před i za jménem, má automaticky dar kritického myšlení. Je tomu ale opravdu tak?

Co je to vlastně IQ? Za inteligentního člověka je považován každý, kdo se skvěle učí, výborně obstojí v různých inteligenčních testech, umí matematické či jiné vzorce, má velkou slovní zásobu. Tento člověk upoutá své okolí tím, co vše umí a co si pamatuje. IQ testy ale neodrážejí to, jak je člověk spokojený, jak dovede vyjádřit svůj názor, jak se o sebe dovede v životě poprat a jak si dovede obhájit vlastní názor. Tyto vlastnosti jsou součástí kritického myšlení, které do skupiny „inteligence“ nepatří.

Inteligence je ve velké míře vrozená a nedá se jen tak naučit, naopak dobrou zprávou je, že kritické myšlení se naučit dá. Je nutné začít již v raném věku dítěte a nechat mu v určité míře „volné pole působnosti“, ať si vytváří svůj vlastní názor, ať si to či ono vyzkouší bez toho, že bychom ho za to napomínali. Na druhou stranu, pokud děti neustále od něčeho odrazujeme a říkáme: “Buď zticha!, To neříkej!, Mlč!, Teď ne!“ a tím pádem jim tedy nedopřejeme jejich samostatný projev a možnost vytvářet si na okolní svět vlastní názor, jsme na dobré cestě k tomu, že naše dítě kriticky nikdy myslet nebude.

Určitý problém ovšem nastává, když dítě doma kriticky myslet učíme a ono pak nastoupí do školy. Zde se v mnoha případech vše ztratí do nedohledna, protože je naše ratolest za vlastní názor většinou kárána a napomínána s tím, že tohle říkat nemá, támhleto si myslet nemá, toto je dobře a tamto zase špatně. Dítě je v tomto věku jako houba a jelikož navštěvuje vzdělávací zařízení každý den, začne se z něj stávat přesně to, co naše společnost chce – ovce. Ovce, která se bojí projevit vlastní názor, protože byho za to paní učitelka nepochválila. Jsou mezi námi i výjimky, které to ale nemají moc jednoduché, protože je stádo často převálcuje.

Děti v zahraničí jsou ke kritickému myšlení vedeni jak v rodinách, tak i ve vzdělávacím systému. Učitelé již od školky s dětmi otevírají různá témata a ptají se jich na jejich názory. To samé pak pokračuje na základní, střední a vysoké škole. Hlavní je diskuse se studenty a vedení je k tomu, aby si uměli vytvořit si svůj vlastní názor, který pak budou schopni sebevědomě obhájit.

No, a to je ten zásadní rozdíl ve studiu v Čechách a v zahraničí. Diskuse se studenty na většině českých školách, ať už mateřských nebo vysokých, prostě neprobíhá. Měli bychom se dívat k našim západním sousedům a začít tyto zkušenosti aplikovat na našich dětech, a ne se uzavírat do sebe a neustále tvrdit, že to, co my děláme, je to nejlepší. Protože není!

 

 

 

 

 

2019-02-19T16:25:21+02:00 19.2.2019|