V posledních dvou měsících jsem si na vlastní kůži mohla zažít roli učitele na střední i jazykové škole. Tento zážitek, i když byl krátký, ve mně zanechal nezapomenutelné stopy a také mě vyvedl z myšlenky, že čeští studenti umí anglicky.

Když jsem byla před nějakou dobrou oslovena, zda bych mohla suplovat za jednu americkou lektorku, brala jsem to jako další zkušenost, kterých nikdy není v životě dost. Těšila jsem se, že budu moci se studenty třetího ročníku jedné nejmenované poměrně prestižní oborové střední školy v Praze komunikovat v angličtině o různých tématech a že to bude moc fajn. Dále jsem se těšila na jazykovou školu, kde na mě čekaly čtyři studentky osmé třídy základní školy a jeden student v ročníku maturitním.

Na začátku svého „učitelského“ působení jsem ale udělala jednu poměrně zásadní chybu. Vzpomínala jsem totiž na sebe v osmé třídě základní školy, a pak jsem se také viděla v předmaturitním a maturitním ročníku. Anglicky jsem uměla velmi dobře. Od dětství mě rodiče posílali do jazykových škol, kde mě učili zahraniční lektoři a nikdy jsem neměla žádný problém se domluvit anglicky, ať už jsem byla s rodiči či sama kdekoliv.

Hned svůj první vyučovací den jsem ale byla vyvedena z omylu. Někteří studenti dané střední školy sice nějakou znalost angličtiny měli, ale vše se točilo pouze a jenom okolo počítačových her a aplikací. Pokud jsme se dostali k jinému tématu, mlčeli jsme. Měla jsem pocit, jako že mají mozek připojený přímo na Wi-Fi a nedej Bože, když Wi-Fi chvilku nefunguje. To je pak zle, to pak nefungují ani studenti.

Studentky osmého ročníku ZŠ se bohužel také moc nepředvedly. Nebyly schopné ani říci, co mají rády, co je baví a jaké mají koníčky. Jejich slovní zásoba byla takřka nulová a znalost gramatiky také. Když už ze sebe něco dostaly, dopouštěly se chyb jako student, který se učí angličtinu tak maximálně rok. No a celou tuto skupinu zkušeností završil student čtvrtého ročníku střední školy před maturitou, který navíc chtěl jít od září studovat do zahraničí. Jeho znalost angličtiny byla skoro nulová, nebyl schopen jedné kloudné věty, a navíc byl prý na své střední škole premiantem ve třídě.

Opět mě to zavedlo k otázce, jak je to možné? V dnešní době máme všichni tolik možností, jak cizí jazyk vypilovat. Navíc dnes člověk, který neumí alespoň anglicky, je dost odstaven od jakýchkoliv pracovních možností, protože minimálně angličtina je v dnešní době nezbytná. Na závěr tohoto článku musím opět uvést na pravou míru, že nemluvím o prestižních gymnáziích, která se zaměřují na to, aby studenti uměli jazyky, a rodičích, kteří své děti dávají od školky na intenzivní jazykovou výuku. Mluvím zde o většině základních, středních a vysokých škol v České republice, jejichž absolventi, co se jazykové výbavy týče, výrazně pokulhávají za svými vrstevníky v zemích na západ od nás.